Mezitím jeden z nich bezděčně napjal svůj luk a vystřelil do shluku mužů před sebou. Naslepo vystřelený šíp prošel brněním izraelského krále, který bojoval nedaleko Jóšafata. Střela si našla jedinou možnou cestu mezi články, které spojovaly pancíř s nárameníky, a sice mezi paží a hrudí. Izraelský král po této ráně zavrávoral ve svém voze. S velkou bolestí sice vytrhl šíp z rány, ale bojovat dále již nemohl. Paže kvůli poraněnému místu, které silně krvácelo, ochabovala. Obrátil se na svého vozataje s příkazem, aby hned otočil z bojiště, neboť je zraněn.

V té chvíli se však boj kolem nich znovu vystupňoval, že nemohli pro bitevní vřavu obrátit zpět k izraelskému táboru. Vozataj se sice pokoušel všelijak manévrovat, ale bál se otočit vůz k nepříteli zády.

Jóšafat, sám pilně zaměstnán dorážejícími nepřáteli, nemohl v tu chvíli přispěchat Achabovi na pomoc.

Pravda, Achabovo zranění nebylo hluboké a kdyby se mu dostalo okamžitého ošetření, možná nemuselo být ani smrtelné. Stačilo jen důkladně vyčistit a obvázat místo, kde šíp roztrhl žílu. Z ní stále prýštěla krev a z Achaba tak s postupujícím časem vyprchával život.

Atak izraelský král, chráněn nejzdatnějšími bojovníky své vozby, uvízl uprostřed bojiště. Od okamžiku zásahu se nemohl pohnout z toho nešťastného místa. Stále neporažen pomalu chřadl a umíral před očima svého lidu, chráněn v bezpečném sevření neprostupného kruhu svých udatně bojujících mužů.