Vzdělání je nástrojem vzestupné sociální mobility, proto je nutné zabezpečit rovný přístup k němu všem společenským skupinám bez ohledu na jejich sociální či zdravotní charakteristiky. Jednou z mnoha skupin, které čelí komplikovanému přístupu ke vzdělání, je populace osob se zdravotním postižením; ty se v různých fázích svých vzdělávacích trajektorií setkávají s omezeními a překážkami, které jim dosažení vyšších úrovní vzdělání ztěžují. Ústředním tématem knihy je přístupnost vysokoškolského vzdělání pro osoby se zdravotním postižením, tedy šance, že se plnohodnotně integrují do akademického života a prostředí a zdárně absolvují studium na vysoké škole. Teoretická část předkládá různá pojetí klíčových konstruktů práce a zasazuje je do příslušného tematického rámce – sociologie vzdělávání. Předmětem výkladu jsou rovněž teorie vzdělanostních nerovností, jejichž praktické důsledky jsou popisovány v jednotlivých fázích vzdělávacího procesu osob se zdravotním postižením. V rámci kvantitativní výzkumné studie, pro