Autor sleduje vývoj karmelitánské mystičky a pokouší se načrtnout její duchovní životopis, přičemž vychází z důkladného studia jejích vlastních spisů. Plasticky tak vyvstávají jednotlivé etapy duchovního zrání, které jsou charakteristické prohlubováním vztahu s Kristem i proměnami jejího života modlitby. U světců nejde především o to, abychom obdivovali jejich výjimečnost. Jak prohlásil jeden z papežů 20. století, každý svatý je Božím slovem pro svou dobu. A můžeme dodat, že někteří svatí, především mystikové a učitelé církve, jsou Božím slovem „nadčasovým“ – promlouvají se stejnou živostí ke stále novým generacím. Jsou nám darováni proto, abychom v jejich životě pozorně vnímali všechno to, co tvoří i náš život: jejich zápasy a obdarování, krize a nová obrácení, zkrátka život z víry, naděje a lásky, který činí z obyčejných lidských daností a kulis „něco krásného pro Boha“. Terezie k nám promlouvá s vřelostí starší sestry ve víře a dokáže čtenáře nadchnout pro cestu objevování Pramene.